Mobbing, aneb šikana na pracovišti
Název mobbing vznikl z anglického „to mob", což znamená obtěžovat, dotírat. O rozšíření pojmu se zasloužil švédský profesor psychologie Heinz Leymann. Dle něj se o mobbingu může hovořit tehdy, jestliže se na postiženého útočí alespoň jednou týdně nejméně po dobu půl roku a útoky provádí jedna nebo více osob. Mobbing tedy popisuje šikanování ve skupině dospělých, kde spolupracovník se stává v podstatě soupeřem, který má zájem získat lepší postup v kariérním žebříčku. Často je tomuto vystaven nově příchozí zaměstnanec, který je z pohledu kolektivu nežádoucí.
V případě, že teror pochází od nadřízeného, označuje se jako bossing. Nadřízený tak může činit ze strachu před úspěšným pracovníkem, či si jen může chtít dokázat, že on je ten, kdo to tu řídí. Projevem může být zadávání neadekvátních úkolů, ať již těžkých či naopak nesmyslně lehkých. S tím souvisí též absurdní zadávání termínů pro jejich splnění. Pokud se vám úkol podaří splnit, přejde to nadřízený obvykle bez povšimnutí, pokud ale nastane opačná situace, můžete si být jisti, že o své chybě budete ještě hodně dlouho poslouchat. Často dochází ke kontrole včasných příchodů či měření délky polední pauzy.
Jako základní metodu mobbingu lze uvést izolaci daného zaměstnance. Kolega je v práci obvykle ignorován, není zván ke společným událostem, posezením či oslavám a může být vyloučen i z porad. S tím souvisí i to, že se zaměstnanci neposkytují informace - oficiálního i neoficiálního rázu. To se samozřejmě odrazí na výsledcích jeho práce, za které může být následně opět vytrvale kárán. Často dochází též k šíření pomluv o zaměstnanci a přetřásání jeho chyb (i zcela malicherných). Jeho soukromí se stává věci veřejnou, což na oběť dále stupňuje již tak dost vytrvalý tlak. Fáze celého procesu mohou vypadat následovně:
1. Zprvu se mohou objevit různé naschvály, rádoby legrácky a drobnější konflikty, kterým však člověk zatím nepřikládá tak velký význam.
2. Další fázi lze již označit za psychický teror. Na jedince začínají být vedeny útoky - nejprve ojedinělé, později již systematicky plánované. Je pozorovatelný pokles výkonu takto postiženého, snížená sebedůvěra, zhoršuje se stav psychický a spolu s tím i fyzický.
3. Celá situace se dále ještě přiostřuje, pracovník má stále konflikty a díky jeho sníženému výkonu toto bývá řešeno s nadřízeným. Ten může dojít k závěru, že problémem je opravdu nespolehlivý pracovník bez motivace pro výkon svého zaměstnání...ostatně přesně tak, jak to vidí i ostatní zaměstnanci.
4. Následuje vyloučení z kolektivu, zaměstnanec je předán na jiné oddělení, mohou mu být sníženy kompetence a je více kontrolován. Obvykle se vše blíží buď ke stádiu naprostého zhroucení z vypjaté situace nebo obdržení výpovědi.
Z popsaných fází je zřejmé, že je velmi podstatné odvrátit hrozící mobbing hned v jeho počátku. Není-li popsaný kolotoč zastaven, mezi následky mobbingu se zařadí trvalá ztráta sebedůvěry, deprese, poruchy spánku, bolesti hlavy, zad, vředy a jiná onemocnění.
Jaké jsou základní postupy, jak se s tímto problémem vyrovnat? Důležité je nezůstat v takové situaci sám. Nechte si poradit od členů rodiny, známých či lidí, kterým věříte. Najděte si spojence, odborníka, který vám může pomoci. Nestyďte se za to, pokud vyhledáte psychologa. Nezapomínejte na svět, který na vás čeká za zdmi kanceláře. Neopomínejte věnovat čas rodině, přátelům a svým blízkým. Dobře zvažte, zda vám stojí za to v zaměstnání zůstat či by bylo nejrozumnější z něj odejít. Obranou proti mobbingu či bossingu se v posledních letech stále častěji stává žaloba, jelikož podle zákona by měl zaměstnavatel svému zaměstnanci vytvářet příznivé pracovní podmínky.
Máte s mobbingem nějaké zkušenosti vy?
Komentáře (36)
od 10/2011 jsem ve svých 56 letech začala být slovně šikanovánava spolupracovnící,která po mě pkontrolovala práci. Začala mě napadal ohledně mého vzhledu a mé rodiny.Protože na mě byla sprostá řekla jsem vše své vedoucí.Protože pracuji jako úřednice na úřadu práce /17 let/ žáfdala jsem pouze o výměnu pracovnice. Dopadla jsem tak , že jsem byla od nového roku přeřazena na horší práci, podstatně mě byl snížen plat a po měsíci u mě nastal tv. syndrom vyhoření a jsem stála na neschopence. Po rozmluvě s lékaři( měla jsem velké množství krve v moči , srdeční problémy,tak silný třes, že jsem se ani nenepila)
mě bylo řečeno, že hlavně úřadpráce musí dodržovat zákoník práce vyvarovat se těmto situcím.
A tak kde chcete hledat spravedlnost? marné, marné, marné...........
1
Taky to všechno moc dobře znám, ale až teprve teď mi to všechno došlo, že jsem se mohla bránit a upozornit moji vedoucí, že něco takového existuje a že je to trestné. Vydržela jsem to tři roky, pak jsem se psychicky složila a skončilo to až majitele firmy když mě chtěl vyhodit pokud se nebudu chovat uctivěji a uctivěji. Prostě mě nesnesla jako člověka, ikdyž si mě sama vybrala do pracovní pozice. Ale je to přesně o tom, že po půl roce ve mě objevila svoji konkurenci, aniž bych jí zavdala příčinu. Jen jsem se snažila si plnit svoje pracovní povinnosti tak, aby na mě neměla nic co by musela kritizovat a opravovat. Ale i tak to bylo málo a stupňovalo se to, hojila si na mě svoje soukromé starosti. Všichni to viděli a věděli, ale provázanost majitele s její rodinnou byla přednější. Leč vytrvala jsem, nenechala jsem se vyhodit, akorát mám z toho zdravotní problémy. Vyrazil se mi atopický ekzém, který souvisí s psychickým stavem....ale dnes jsem tím vším posílená a vím nač mám právo a všem přeji hodně trpělivosti a pevné nervy!!
Dobrý den, v dubnu mi bude 58 let, jsem 3 roky po transplantasci ledvin a tudíž pobírám plný invalidnín důchod.Pracuji jako adminitrátorka a prožívám šikanu od svého nadřízeného. Je to hrozné, když na vás někdo řve, že mám sedět doma,když pobírám důchod. Nebo,že ho seru atd. Nikdy ani zmínka, že svou práci vykonávám špatně. Protostě mám mladší kolegyni, která se tlačí na mé místo. Asi si řeknete, proč tedy zůstávám, ale já prostě nemůžu zůstat doma, zbláznila bych se. A moji práci mám ráda. Taky léky stojí spousty peněz. Jedna krabička léku až 650 Kč. A to je jen jedna. A benzín atd. Jsem z toho neštastná. Kdybych měla jiné místo, tak okamžitě odejdu a dám svého šéfa k soudu. Ale tak. Jak se mám bránit. Prosím pomozte. Je to na .................... Děkuji Dana
Zdravím,
mohu jen říci,že jsou všude.Vím o nich,že jsou v Globusu i v Kauflandu v Elektrowordu i v EDP,na Finančních úřadech,v malých městech i ve velkých,zkrátka všude.Tam je řadový zaměstnanec poslední onuce-řaďák.
Jednou se to otočí.Život je zebra.
Mám takový problém už poslední dva měsíce si všímám jak mě pomalu, ale jistě v práci okřikuje má předačka.Dělá to zákeřně, sleduje jak pracuji a když si zajdu pro ňákou pracovní pomůcku vynadá mi, že tím zdržuji!Pokaždé čeká na to co řeknu a když jenom pípnu vynadá mi, že když se mi to nelíbí mám jít za mistrem!Pak mi přidává práci tak že pracuje a chce abych měla výkon vyšší než ostatní a když to stihnu tak mě nepochválí!Za to jiné pochválí a v podobných dotazech jako u mě po nich neřve! Sem z toho nešťasná nemám vůbec chuť chodit do práce. A už sem se zmínila i mistrovi říkal, že za další měsíc mě nejspíš přeloží jinde, jenže jak mám zvládnout ten zbývající čas? A možná, že to budu mít i napořád a bude se to stupňovat?Co když mě jinam nepřeloží?Dělám v tiskárnách a situace se tam mění každým dnem?Děkuji za vyslechnutí
Ahoj Katko! Jsem ve stejné situaci jako ty,řekla bych že to mám ještě o dost horší,mě šéfová ztrapňuje před lidmi,šíří paniku,když není vůbec důvod,často používá zesměšňovací výrazy,prostě je mi z toho zle. Vydrž měsíc a když nepůjdeš jinam,dej výpověď,tohle je o zdraví a to je tisíckrát vzácnější. Víš co si řekni?Že jsme na tom obě stejně,já jdu pryč také a vůbec nevím z čeho budu žít a živit děti,ale nebudu tam,chci být zdravá a sebevědomá,tady by to vzalo za své.Hodně štěstí ti přeje Iva P.S A pokud si dovedeš také dupnout,udělej to,až bude čekat pípnutí zařvi!Možná že sklapne a když ne alespoň uvidí,že si nenecháš vše líbit. Napiš jak jsi dopadla.
Ahoj Ivo, je nás opravdu víc. I já mám ten samý problém, mě ale bohužel šikanují kolegyně. Sedíme v kanceláři tři a je to broblém, a to takový, že jsem si to nikdy neuměla ani představit. Když jsem v kanceláři já, je tam hrobové ticho a když odejdu,byť na okamžik začne tam být rušno a veselo. Co se týká pracovních věcí není to jiné, zeptám se na něco a jedna mi jen odsekne a druhá se mnou pro jistotu nemluví vůbec, jsem ráda, když mi odpoví na pozdrav, dneska například jí nepřipadalo důležité odpovědět vůbec.Tyto věci jsou na dením pořádku a celou pracovní dobu. Už jsem navštívila i psychologa, ten mi řekl že mám myslet pozitivně a odrážet útoky tím, že budu vstřícná a nebudu na útoky reagovat podrážděně: Snažím se, jsem milá i přes jejich nechutné chování, ale neponižuju se a je to horší a horší. Psycholog by musel ještě znám ty dvě, aby věděl, že je mučí tak silná nenávist a závist, že i když budu sebe příjemnější, tak ony se nezmění. Ony mě tu něchtějí a budou na tom dále a systematicky pracovat, jak to dělají již půl roku, ale odejít nechci. Mám to kousek z domova a je to celkem i slušně placená práce.
Nejlepší obrana je,jak se do lesa volá,tak se z něho ozývá.Ve skutečnosti šikanuje člověk chudák,nervově labilní.Obvykle je zakomplexovaný a bere různé léky na uklidnění.Bohužel má takový nezdravý dar, stáhnout lidi na svoji stranu,protože oni se sami bojí šikany z jeho strany a vyhození z kola.Chce to být silná a neustoupit,popřípadě zajít i za právníkem a psychologem.Jít si pro radu.Znám pár takových lidí co by rádi šikanovali.Nedej se, na odchod ze zaměstnání je dost času.Promluv si se šéfem,odbory a všechny dostupné prostředky využij doslova bezohledně.Protože když ustoupíš a budeš živořit na pracáku, ona dosáhne svého vybere si další oběď a bude pokračovat.Ona musí z firmy odejít a jít se léčit!!!!!!!
Drž se a vydrž!
Hana
před 3týdny jsem po roce nastoupila do nové práce,hned jsem nasadila vysokou laťu abych se zalíbila pracuji přesčasy,ajak nejlépe dovedu a to je dnes asi špatně,prožívám hned po prvním týdnu to samé jako ostatní,co tu píší příspěvky,je to hrůza,když to tady vše čtu tak mám strach co mě dále čeká,moje dcera prožívá v nové práci to samé,mám o ni taky strach,myslím si ,že naše vláda by měla na tyto stránky najet,přečíst si pár příspěvků a něco s tím udělat,dělají to vždy takoví lidé,kteří jsou neschopní a mají strach,že ten kdo je lepší je z jejich teplého hnízdečka vystrnadí,jsou to hlupáci,co na to říci myslím si že dokud jim to bude povoleno a nebude pro ně postih,budou to dělat neustále ,potom je lepší opravdu odejít,na každého jednou dojde,to si říkám ,JSOU TO LIDÉ NESPOKOJENÍ SE SVÝM ŽIVOTEM A TAK SE MSTÍ TADY TÍMTO ZPŮSOBEM .ZDRAVÍ JE OPRAVDU JEN JEDNO,A NENÍ NIC HORŠÍHO NEŽ TADY TOTO¨
DANA
Zdravim vas. Procital jsem si vase prizpevky, je pekne(zaroven strasne) slyset, ze s tim ma problem tolik lidi. Procital jsem si na internetu, jak se to vyznacuje a jak to tak vypada, tak jsem v tom az po usi. Prisel jsem do velke firmy pro kterou delam vse, mam nekolik desitek hodin prescasu mesicne,ale mam nad sebou korejskeho managera. Ktery me dostava do strasnych situaci. porad to davam za vinu rozdilne kulture a snazim se byt tolerantni, ale jak si to tak procitam, tak muzu rict, ze jsem pod tlakem mobingu. Nerealne a nesmyslne ukoly bez pokladu z kterych, protoze nechci zklamat, mam akorat zaludecni vredy a travim nad tim plno casu, nemam ani cas na rodinu a odsekavam jim. Jsem nastvany na ne, misto na praci a jsem pod obrovskym tlakem. Za vynikajici vykon, nebo kdyz mam z neceho radost, co se mi v praci povedlo dokazat, tak jsem nikdy nedostal ani pochvalu slovni, coz by me dost potesilo. Kolegove mi rikaji sami, ze uz mu neco reknou, jak se mnou mluvi, ze to prehani. Mi podrizeni mi hledaji novou praci a ze je pak mam vzit do te jine prace. Je to na jednu stranu krasne a nechci je zklamat a nechat je tam a na druhou stranu je to tak akorat na provaz. Tedka mi bude odebran trimesicni pracovni bonus (podruhe) za to, ze jsem prisel do prace za 10 min 6 (mame na 6) a ze mam chodit 30 min. pred sestou. tohle je tak akorat na zalobu, mam toho tak akorat dost a nevim co dal. Nevim ani jak se tento proces vede a co bude potom, vyhodi me? Budu neco platit? takovy krok do neznama si netroufnu udelat a on na to asi spoleha :( Jen chci rict, ze je nas vice a stojim za vama a sam nevim, kam se pohnout.
Všechny moc zdravím, jsem na tom podobně jako někteří z vás, Na pracovišti zažívám bossing, začalo to po měm návratu z dlouhodobé prac. neschopnosti. Mám za sebou 2 operace páteře, mou reg. nadřízenou mi po návratu bylo sdělěno, že si mám najít něco jiného, že mi nemůže na mé pozici nabídnout žádné úlevy. Odolávala jsem statečně, poté jsem se zastala své kolegzně a byl problém, přeřazení na jinou pobočku a pak ještě jedno přeřazení na další pobočku, to vše běhěm 2 měsíců. Původně jsem to měla do práce asi 15 min. chůze, nyní asi 30 km jízdy..... Současná vedoucí pobočky si na mne neustále hledá malicherné chyby a hlásí je reg. vedoucí, dnes mi bylo sděleno, že jsou se mnou neustále problémy a že mne přeřadí na hůř placenou práci, když jsem se ohradila, bylo mi sděleno vyhlášení války, vytýkací dopis a ultimátum na rozmyšlenou, jsem na dně, nespím, nejím, do práce se bojím chodit.....
Nechápu proč nebyl zveřejněn můj příspěvek .Děkuji za vysvětlení.
Ahoj všichni! Jak se tak dívám nejsem v tom sama. Před více než rokem jsem nastoupila do zaměstnání. Od začátku mi všichni dávali znát, že jsem tam zbytečná, např.se v mé přítomnosti zabývali tím, že v době mé pracovní doby (ostatní mají pracovní dobu do 16.00, já do 17.00 hodin a v sobotu od 9.30 do 16.00) se na pracovišti zbytečně svítí a jiné uštěpačné poznámky. Když jsem přišla o 5 minut později z oběda (zdržela jsem se v lékárně) hned mi bylo kolegyní vyhrožováno, že až se to bude řešit u ředitele tak ať se nedivím. Ostatní si mohli chodit kdy chtěli. Na poradách se veřejně probírala moje výplata, jeden „kolega“ pronesl v mé přítomnosti, že tím, že se mi vyplácí výplata se „mrhá veřejnýma financema“. Ke své práci jsem potřebovala informace od ostatních,např. půjčování knih, podklady, ale ničeho jsem se nedočkala a když tak s velkými obtížemi, „spolupracovník“ mi též sdělil, že akorát sedím na židli a nic nedělám, ačkoliv jsem po dobu pracovní doby měla plné ruce práce. Svou práci jsem i přes tyto překážky plnila na 100 %. Neustálá ignorace spolupracovníků a zatajování informací potřebných k mé práci byla a je na denním pořádku! nakonec to dopadá tak, že se proti mě obrátil i ředitel, ačkoliv byl se mnou vždy maximálně spokojený, což mi i sdělil. Tuto situaci jsem rozhodnutá řešit, ale rozhodně ne tím, že dám sama výpověď.
Pojištění právní ochrany (1500,-Kč na rok).
Drzim palce kazdemu kto to chce riesit, tiez sme v podobnej situacii, ja nie, ale manzel a ideme to dat k sudu :-). Tak sa drzte.
Vzhledem k tomu,co tady čtu, jakou psychickou újmu způsobuje šikana a mobbing, tak vzkazuji všem rádobyšéfům, at si políbí pr....l a jdou si léčit své komplexy!! Nemáte právo se takhle chovat k lidem, kteří si potřebují vydělat na živobytí! Zkuste se vžít do jejich kůže! Proč se tak chováte? Co vás k tomu vede? Tito lidé nemohou za to, že trpíte pocitem prázdna, méněcenností, a že vám kdysi někdo v životě ublížil!! Chápete co tím způsobujete? ŠKODIT LIDEM JE VÁŠ CÍL? Místo toho, aby cílem byla prosperita, motivovaní pracovníci. Važte si svých zaměstnanců, investujte do jejich školení! Berte je jako rovnocenné partnery a nechovejte se jako zamindrákovaní pubertáci. Vyhoříte rychle, věřte mi! Nejste tak silní, jak si na to hrajete!!!Takhle se tahle společnost nikam neposune!! Mám na Vás vztek, to, že máte vysokou pozici a něco jste dokázali, neznamená ŽE JSTE NĚCO VÍC!! Každej člověk je na tomhle světě jedinečnej a má právo, dělat TO, CO HO BAVÍ, BAVIT SE S FAJN LIDMI A ŽÍT DŮSTOJNĚ. Drahoušci, možná jste zaspali dobu, ale je to tak..ŽIJEME V ,,DEMOKRACII.. doufám, že se někdy probudíte ze své zaslepenosti a začnete se chovat JAKO LIDÉ. Věřte mi, i VY budete štastnější. Pochybuju, že člověk, který všechny buzeruje a šikanuje je, je štastný. Možná se mi vysmějete, že jsem pitomej naivní idealista, ANO JSEM IDEALISTA A JSEM NA TO HRDÁ. Snažím se lidem pomáhat spíš než ubližovat, ale na HLAVU SI S...T NENECHÁM. NAZDAR!
PS: všichni, co trpíte neuvěřitelným chováním vašeho ,,šéfa" DRŽÍM VÁS PALCE A PODPORUJI VÁS. POKUD MÁTE NĚJAKÉ OTÁZKY NAPIŠTE MI NA E-MAIL: SuncicaN@seznam.
Dobrý den, jsem studentem
Omlouvám se, použijte
Bohužel taky zažívám mobbing. Jsem mladá maminka samoživitelka a mám 3 zaměstnání abych vše zvládala. Přes půl roku jsem na brigádě jako uklizečka v jedné firmě. Jedna starší paní která dělá taky uklizečku, ale na jiném oddělení po mě jede, udává mě že chodím do práce pozdě a brzo odchází (příchody i odchody si píšu na vrátnici) došlo to tak daleko že si příchody a odchody fotím na mobil. Neustále mě po firmě uráží a také mě sprostě napadá (ne přímo mě do očí) za tu dobu co pracuji v tomto prostředí jsem zhubla 20 kilo a vždy když jdu do práce mám hrozné bolesti žaludku, bohužel si nemohu dovolit z práce odejít, znamenalo by to pro mě existenční problémy. Vůbec nevím co mám dělat jsem z toho všeho už na dně.
http://czmobbing.wordpress.co
Právě zažívám šikanu od svého nadřízeného, který potřebuje moje místo pro svoji známou. Pracuji jako učitelka na plný úvazek a na zkrácený úvazek jako administrativní pracovnice. Ředitel za mnou přišel s dohodou a když jsem mu řekla, že ji nepodepíšu, ať mi dá řádnou výpověď s 2 měsíční výpovědní dobou a 3 měsíčním odstupným, řekl, že mi žádné odstupné dávat nebude a začal mi dělat dusno. Všichni učitelé mají pracovní dobu od 7.30 - 13.00 hod. Mě nařídil pracovní dobu učitelky od 7.00-15.30 a pak mám 3 hodiny vykonávat administrativu. Když jsem nebyla na poradě, tak tam prohlásil, že dělám problémy a nechci se svého místa vzdát, a proto budu mít jinou pracovní dobu (asi za trest). Když jsou prázdniny, tak mám jako učitelka dovolenou, ale na administrativu mi dovolenou nedá, musím chodit na 3 hodiny do školy, kde ale v té době žádná práce není.
Tak mi ředitel udělal pracovní dobu učitelky od 7.30-13.00, ale mám 4x v týdnu odpoledku do 14.45 a pracovní dobu sekretářky ráno do 7.00 - 7.30 a odpoledne od 15.30 - 18.30 hod. a dodal: "uvidíme, jak to dlouho vydržíte". Dala jsem výpověď a zůstala jen jako učitelka. V srpnu jsem přišla do školy a ředitel mi oznámil, že mám úvazek jen 15 hodin, místo 22 a pak mi podstrčil dohodu o změně prac. smlouvy, kterou jsem nepodepsala. Zuřil a musel mi doplatit plný úvazek. Přidal mi nějaké hodiny, tak nyní mám úvazek 20 hodin a suplování k tomu zdarma. Rozkastoval nás na skupinu: mladí, střední věk a on se svým kamarádem. Svádí na mě, že dělám ve škole zle, pomlouvám ostatní, kontroluji, kdo je-není na dozoru o přestávky. Vše ale dělá jeho kamarád (náš kolega učitel), který udělá zle ve sborovně a pak běží do ředitelny žalovat, jek se ve sborovně nedá dýchat, jaké tam dělám dusno. Nedávno mi ředitel oznámil, že mají inzerát a až se někdo přihlásí, že dostanu výpověď. Pořád si dávám otázku, proč já? Nedělám nic špatného. Práce mě bavila, ale díky němu o ní už v tomto kolektivu nestojím. A tak čekám, až se někdo chytne na ten inzerát, abych mohla tento ústav ZŠ Dolní Beřkovice opustit. Už se na to i těším, protože do práce jezním s odporem.
Nevěřil jsem manželce , že je něco také možné, teď za to platím. Několik let mě manželka naznačovala, že u nich v práci se něco děje,skončilo to tak,že ze dne na den přestala chodit do práce, kam se vždy těšila.Již téměř rok marodí a já dnes dávám za pravdu všemu co je mobingu napsáno.Manželčin strach přerostl do rozměrů, kdy se bojí úplně všeho, byla i klinicky léčena, po návratu cca 3 měsíců, byla lékařem ploslána do práce. Jen návštěva pracoviště a pracovníků, ji zřejmě tak vyděsila,že do práce nenastoupila, ale co hůř přestala věřit i všem lidem kolem sebe, včetně lékařů, odmítá jakoukoliv léčbu. Ano dnes již vím že byla vystavována dlouhodobému a systematickému ponižování tím nejhorším způsobem na lidskou duši a bohužel svou vinu nesu i já, byli to přece „kamarádi“, které jsem z obce znal.
I já v práci zažívám bossing , vůbec nevím, jak to dál zvládnu. Ale řekla jsem si, že mám svou hranici, za kterou nemohu nikoho a nic pustit. Tak si začínám hledat jiné zaměstnání,protože boj proti šikaně je , bohužel, marný. Jsem už s kolegyní tzv.černá ovce- ostatní se s námi bojí mluvit , o zastání nemůže být ani řeč. Sice nás podporují formou sms, ale to je vše. Došlo to tak daleko, že už s námi některé nechtějí být ani ve směně. A tak jsme sami obviněny ze šikany. To je síla, co? Šéf nám říká " mohu si s vámi dělat co budu chtít.... já vás živím, já jsem tu pro vás...."
A tak to i dělá. Musíme vydržet nebo bojovat??
Ahoj všichni. Je opravdu hrozné , jak může jeden člověk znepříjemnit život. Já jsem se v únoru jednou oprávněně zastala kolegyně a už se vezu. Jsem znechucená pomluvami a nesmysly, které o mě další kolegyně šíří, jen proto, že udělala hrubou chybu a neprošlo jí, hodit ji na jiného. Všichni v práci vědí, co se mi děje, ale stejně je nejhorší to, že se mě nikdo nezastane, zřejmě se všichni bojí. Uklidňují mě, ať se na to vykašlu a ať jsem v klidu, ale všichni, co jsme to poznali víme, že to nejde. V září budeme mít schůzi a já veřejně a pěkně nahlas před naší manažerkou dotyčnou vyzvu, aby vše, co o mě povídá řekla přede mnou a všemi, obviním ji z pomluv a budu chtít tuto situaci vyřešit jednou pro vždy.
Jak říká můj manžel: Na každou svini se vaří kotel.Mám stažený žaludek, moc nejím, jsem nervózní, samozřejmě na děti a manžela, začala jsem opět po letech kouřit, ale ještě mám sílu bojovat. A já tuto bitvu vyhraju. Všem Vám držím palce.
Ahoj Niko,
ani nevíš , jak tě chápu. Před časem jsem na popud svojí kolegyně v práci společně s ní podala ztížnost na svoji vedoucí a ve všem se kolegyně zastávala, když přišlo na řešení z očí do očí kolegyě zmlkla, protože se začala bát o místo a já se vezla. Vedoucí se podlézáním vetřela do její přízně ,kolegyně, která před tím vedoucí doslova nesnášela přešla v klidu na její stranu. Nastala tvrdá šikana, nakonec jsem byla nucena opustit práci, která mne jako jediná v životě bavila a dodnas jsem nic pořádného nenašla. Řeš hned v počátku, třeba se obrať na odbory nebo na Inspektorát práce.
Nedejte se.., víte proč..? Protože já jsem z toho onemocněl.
sháním informace kam se obrátit a na koho,sdělte mi co jste zjistil Vy.díky
KAM SE MOHU OBRATIT ABY MI POMOHLI SEM ŠIKANOVÁN
Dobrý den,pracuji na prodejně v kolektivu asi 15lidí.Marodím mám nohu v sádře.Někdo napsal na vedoucí anonym na podnik.Když se stavím na prodejně nemluví se mnou ani klika od dveří.Už rozhodly-ženy ,že j sem to napsala já.Nejsem autor anonymu.Jak se mám bránit a jak najít toho pravého kdo to psal.Dcera šla nakoupit když ji vracela pokladní peníze na zpět ,hodila ji je na zem.Doma jenom brečím,nemúžu spát,jíst mi nechutná je mi z toho velice smutno.Prosím poradte mi jak se mám bránit ?Po nemoci už se tam ani nechci vrátit.Ale nenechám to na sobě.Na koho se mám obrátit,jsem ochotna se i soudit.děkuji za odpověd Blanka
Dobrý den,pracuji na prodejně v kolektivu asi 15lidí.Marodím mám nohu v sádře.Někdo napsal na vedoucí anonym na podnik.Když se stavím na prodejně nemluví se mnou ani klika od dveří.Už rozhodly-ženy ,že j sem to napsala já.Nejsem autor anonymu.Jak se mám bránit a jak najít toho pravého kdo to psal.Dcera šla nakoupit když ji vracela pokladní peníze na zpět ,hodila ji je na zem.Doma jenom brečím,nemúžu spát,jíst mi nechutná je mi z toho velice smutno.Prosím poradte mi jak se mám bránit ?Po nemoci už se tam ani nechci vrátit.Ale nenechám to na sobě.Na koho se mám obrátit,jsem ochotna se i soudit.děkuji za odpověd B.Maléřová
Moje zkušenost je ta, že jestliže se člověk stane obětí šikany na pracovišti, je na to sám. Mlčela a snášela jsem šikanu kolegyně asi 5 let, všichni okolo to věděli, ke mně se chovali velmi pěkně, ale nikdy se mě před tou kolegyní nezastali, i když věděli, jaká je.Vím také, že nepomůže nic, že spravedlnosti se člověk nedovolá, že jediná cesta je odejít. Ale dá se odejít s pořádným hřmotem, prostě neponížit sám sebe před sebou. Pokud však chcete zůstat na pracovišti s takovým člověkem za každou cenu, je třeba se aspoň pokusit dostat ostatní kolegy na svou stranu, jsou-li ty mrchy dvě, tak se je pokusit rozdělit, třeba tím, že budu jedné lichotit v nepřitomnosti druhé, apod. Kdysi jedna bývalá kamarádka štvala mého muže proti mně, Její větu z jeho mobilu si budu pamatovat na celý životů:„Poznej nepřítele, pak ho můžeš přelstít.“ Taky jsem ji nakonec přelstila :-)
Ahoj vsetci „povolani pre vacsie veci“. Zamerne vas nenazyvam sikanovani, lebo to, co sa deje, sa deje iba pre zavist menej inteligentnych, ktori neznesu to, ze viete, alebo dokazete viac nez oni. Ja zijem uz tri roky v Belgicku a musim povedat, ze tu je to este horsie. Prvykrat som sa so sikanou stretla v americkej firme, kde mi tak zavideli, ze mi zabranovali chodit na jazykovy kurz, zverejnovali moje zdravotne udaje, zamerne mi davali pracu za dalsich troch kolegov a nasmierne ich stvalo, ze som ju dokazala napriek vsetkemu spravit za polovicu casu. Ponizovali a urazali ma, kde mohli, ale nedala som sa a vsetko ohlasila na kontrolnom urade. Ani tam mi nepomohli, lbeo podobne urady su platene firmamy-tu je nato zakon, ze ich firmy musia mat- a tak urad informoval firmu zamerne vopred a tajne, aby mi zamestnavatel mohol dat vypoved skor, nez sa zacne oficialne vysetrovanie. Ani to ma vsak nezastavilo a povedala som vsetkym do oci, co robia, a ze nech si myslia co chcu, je to najubohejsie spravanie a ze take maju len uboziaci, ktori to nikdy nikam nedotiahnu prave z dovosu sikanovania ostatnych. DOkonca aj „dovernik“ , osoba, za ktorou sa v pripade sikanovania malo ist bola ta, co sikanovala. Z prace ma prepustili, ale nezufam, lebo ak to nie je miesto, kde mam byt, nechcem tam byt. Potomsom presla do inej firmy a situacia sa opakovala odznova a zasa z dovodu zavisti- tu ak nevyzerate ako vianocna gula, alebo strasidlo do maku, ale naopak viete kto ste a co dokazete, nedokazu vas vystat. Napriek tomu som znova podala staznost za mobbing a hoci aj tento raz to skoncilo mojim prepustenim- pri navsteve novej firmy mi povedali, ze v tej predoslej prepustaju ludi zakazdym, ak sa to milenke sefa zapaci- cize firmu diriguje predavacka a nie boss. Ze sa to o nej v kruhoch vie a nik s tym nic nerobi, nikho netrapi, ale aspon prejavia sucit s tymi, co si tymto presli. Najvacsim sokom bolo, ked som zasla na urad na ochranu zdravia na pracovisku, ktory je za toto zodpovedny. Tam mi povedali, ze „bohuzial, ale hoci mame zakon na ochranu sikanovanych, pomaha sa aj pravnicky- iba zamestnavatelom a nie sikanovanym.“ Ak vam toto povie pravnik aj advokat s mnohorocnou skusenostou, poviete si- bohuzial, hlupaci su vsade a este sa ich aj boja. Tu naozaj zakon chrani tych, co sikanuju a tresta obete a este vam aj povedia: „ale ak ste prepustena, potom to znamena, ze uz sikanovanie netrpite a preto nemame co riesit“. Co je to iste, ako povedat zavrazdenemu- uz netrpis, tak naco hladat ci trestat vraha. Prajem vsetkym vela sil, pevnu vieru, ze Boh vidi a aj ked sa neponahla, zastava sa nas. Mozno aj tym, co povedal: „Kto co sadi, bude aj zat“.
Ahoj vsetci „povolani pre vacsie veci“. Zamerne vas nenazyvam sikanovani, lebo to, co sa deje, sa deje iba pre zavist menej inteligentnych, ktori neznesu to, ze viete, alebo dokazete viac nez oni. Ja zijem uz tri roky v Belgicku a musim povedat, ze tu je to este horsie. Prvykrat som sa so sikanou stretla v americkej firme, kde mi tak zavideli, ze mi zabranovali chodit na jazykovy kurz, zverejnovali moje zdravotne udaje, zamerne mi davali pracu za dalsich troch kolegov a nasmierne ich stvalo, ze som ju dokazala napriek vsetkemu spravit za polovicu casu. Ponizovali a urazali ma, kde mohli, ale nedala som sa a vsetko ohlasila na kontrolnom urade. Ani tam mi nepomohli, lbeo podobne urady su platene firmamy-tu je nato zakon, ze ich firmy musia mat- a tak urad informoval firmu zamerne vopred a tajne, aby mi zamestnavatel mohol dat vypoved skor, nez sa zacne oficialne vysetrovanie. Ani to ma vsak nezastavilo a povedala som vsetkym do oci, co robia, a ze nech si myslia co chcu, je to najubohejsie spravanie a ze take maju len uboziaci, ktori to nikdy nikam nedotiahnu prave z dovosu sikanovania ostatnych. DOkonca aj „dovernik“ , osoba, za ktorou sa v pripade sikanovania malo ist bola ta, co sikanovala. Z prace ma prepustili, ale nezufam, lebo ak to nie je miesto, kde mam byt, nechcem tam byt. Potomsom presla do inej firmy a situacia sa opakovala odznova a zasa z dovodu zavisti- tu ak nevyzerate ako vianocna gula, alebo strasidlo do maku, ale naopak viete kto ste a co dokazete, nedokazu vas vystat. Napriek tomu som znova podala staznost za mobbing a hoci aj tento raz to skoncilo mojim prepustenim- pri navsteve novej firmy mi povedali, ze v tej predoslej prepustaju ludi zakazdym, ak sa to milenke sefa zapaci- cize firmu diriguje predavacka a nie boss. Ze sa to o nej v kruhoch vie a nik s tym nic nerobi, nikho netrapi, ale aspon prejavia sucit s tymi, co si tymto presli. Najvacsim sokom bolo, ked som zasla na urad na ochranu zdravia na pracovisku, ktory je za toto zodpovedny. Tam mi povedali, ze „bohuzial, ale hoci mame zakon na ochranu sikanovanych, pomaha sa aj pravnicky- iba zamestnavatelom a nie sikanovanym.“ Ak vam toto povie pravnik aj advokat s mnohorocnou skusenostou, poviete si- bohuzial, hlupaci su vsade a este sa ich aj boja. Tu naoza
Dobrý den, mám také zkušenost s šikanou na procovišti.Začalo to nenápadně.Známá mých rodičů z jejich mládí mě dohodila místo na účetním oddělení.Seděl jsem s ní v kanceláři sám(a bouhužel ještě sedím),vše bylo v pořádku ale začala mě zkoušet dávat sem tam svou práci.¨Někdy mě pomohla i s tou mojí,ale převaha byla zjevná.Když jsem to utnul tak jsem jí najednou začal smrdět..začal jsem to řešit..deodoraty,nové ponožky-nezabralo pořád i v chladných dnech větrala a byl nepříjemná a dokonce sprostá.Nakonec jsem se domluvil s nadřízenou o stěhování..měl jsem ale strach,že mě nikdo nebude zastupovat na dovolené a tak jsme si to vyříkali a ona v kanceláři zůstala..velká chyba to byla a problémy začali nanovo,jakmile nebylo po jejím..že jsem nestíhal uklidit archyvní krabice bylo zle,pak už jsem s ní raději nemluvil.Ona si pak hledala a do dnešního dne hledá záminky a já už i doma s toho mám psichycké problémy.Stěhování jsem sice domluvil znova,ale nadřízená otálí,prý kuli reorganizaci a koupi celé budovi kde jsme..každý den se modlím abych se té lidské stvůry už zbavil a měl klid..ale pořád čekám. Je mě 24 let a u předchozího zaměstnavatele ani nikde v životě jsem se nesatkal s tak zlím člověkem.Nevím už co s tím.Do práce se netěším a v soukromí o tom pořád musím mluvit..snad jí brzo přestěhují a budu mít klid.
Pracovala jsem na pracovišti od roku 1984 ve státním sektoru a pak jsem přešla po privatizaci do sektoru soukromého.Měli jsme dvě šéfové -majitelky vše bylo v pořádku.Jelikož jsme byli velmi malý kolektiv měli jsme vztahy velmi dobré.Práce ,peníze vše v pořádku.Až odchodem šéfových do důchodu a prodejem se vše změnilo.Samé příkazy ,rozkazy,nadávky ,lidi se báli mezi s sebou promluvit,až po krácení peněz .A když s vámi pořád není někdo spokojený a cítíte ten přístup.Majitelka měla ještě mimo nás dva další objekty a než jsem odešla já odešlo předemnou dalších 5 lidí.Vždy jsem chodila do práce ráda nyní jsem počítala,kdy už budu moci z práce odejít.Vyřešila jsem to dřívějším odchodem do důchodu.Opravdu za celou dobu skoro 40 let jsem nepoznala takového člověka.Ona sama se vyjadřovala,že nikdy nikoho by nepropustila, aby mu dávala odstupné na to jsou jiné metody.Myslím si ,že je trochu chorá.